Vlny mě probudily, jako už po několikáté za posledních pár dní, kolem osmé ráno. Tentokrát jsem však naměřila několik pravidelných po 10 minutách, že by?? Jendovi jsem oznámila, že asi rodíme, ten nevěřil, napsala jsem dule Vendulce a šla s míčem do sprchy, abysme viděli. Když jsem vyšla, kontrakce se úplně rozházely, pravidelnost byla ta tam, a tak jsem si povzdychla, že zas asi nic. Nicméně nepravidelné vlny pořád sílily, a tak jsem je pro jistotu pořád měřila a napsala PA. Mezitím jsem se stihla krásně nasnídat :) Za chvíli se vlny ustálily a interval se zkrátil na 4 minuty. Volám Vendulce, ta na nic nečeká a vyráží - další porod si prý utýct nenechá. PA mi po chvilce zvedá telefon a šeptem oznamuje, že je u porodu, ale naštěstí už je po všem a je tam ještě druhá PA, takže může vyrazit. UF! Říkám Lole, že naše mimi se už brzo narodí. Lola má radost, ale asi tuší, že to ještě chvíli potrvá, a tak jde dolů k babičce na pohádky. Jenda se rozhodl mi už dnes popřát k zítřejším narozeninám, prý by se mi dárky už mohly hodit - a taky že jo! Krásný nový aromadifuzér, který hned zapojuji a čtecí polštář, krerý se bude hodit možná i k porodu, ale určitě na kojení :) Šla jsem chystat vše potřebné - převlíkli jsme postel, připravila jsem zelený jíl na obklad při případném krvácení, přichystala napářku. Vlny už mě nutily zastavovat a prodýchávat, několik už jsem jich strávila na čtyřech. Vylezu na tu napářku vůbec ještě?? Vylezla jsem a bylo to moooc příjemný, vlny byly rázem snesitelnější a já měla pocit, že se roztávám. Vendulka přijíždí kolem 11 a nachází mě na napářce. Nechci se jít projít? Tyjo, projít, jo? No, proč ne, můžem to zkusit :D Ve dvěřích se potkáváme s PA, ta když mě vidí chystajíc se na procházku, tak vtipkuje, že si sjede ještě na oběd :D Jenda jí nabídne oběd u nás, a tak se jdou najíst a my se jdeme s Vendulkou venčit. Skoro každou vlnu zastavuju a prodýchávám, ještě to ale není tak hrozný, i když příjemný už to taky úplně není. Nejdeme nijak daleko, do 20 minut jsme zpátky bych řekla, a PA mi navrhuje, ať si na chvíli lehnu na levý bok. Fajn. To mi není vůbec příjemný a ve vzpomínkách mě to vrací k prvnímu porodu u Apolináře. Nic pěknýho. Začínám vokalizovat. Přichází Lola, lehá si ke mně, mazlí mě a tulí mě, vůbec jí neděsí mé “ááááá” při každé vlně (ještě že jsme koukaly na tolik videí) a já jsem ráda, že je se mnou. Naštěstí mě vleže nenutí zůstávat nijak dlouho, a tak se přesouváme do ložnice, já využívám žíněnku a opírám se o míč. Vlny sílí, mé “áááá” sílí, po chvilce mi není v této poloze úplně příjemně a nevím co se sebou. Vendulka masíruje bedra a pomáhá rebozem, chvíli přiloží i Jenda ruku k dílu, ale za chvíli zas odbíhá postarat se o Lolu a o občerstvení pro Vendulku a PA. “Co se ještě projít?” Navrhuje Vendulka, ale to zavrhuji :D PA opět navrhuje levý bok (zpětně mi prozradila, že tam líp pozná jak na tom porod skutečně je - často se vlny najednou vleže zpomalí a tak ví, že to ještě chvíli bude trvat. To však nebyl můj případ :D Také v této pozici dokáže miminko dobře rotovat). Zase flashback - Apolinář - bezmoc, nezvladatelné kontrakce, bolest mě válcuje, takhle tedy dlouho nevydržím. Snažím se soustředit na dech a při výdechu vokalizovat “áááá”. “Otevírám se nahoře, otevírám se dole” Uvolnit se, nebránit se vlnám, přijmout je, “jsou to kámošky, jsou to kámošky”. Nahřátý polštářek na podbříšek trošku pomáhá, nejvíc pomáhá masáž beder na střídačku od Vendulky a PA. Lola mě zas mazlí, je kouzelná. “Co dát sprchu?” ptá se Vendulka. Jooo, voda, prosím anoo, tajně pomýšlím na vanu, ale bojím sem, žei je moc brzo. “Nebo vanu?” ptá se Vendulka. “Anooo!!!” Jakmile se vana napustí, přesouváme se do koupelny. To je úleva! Teplá voda je na bolestivé kontrakce úplně blahodárná… Hned s druhou vlnou ale začínám tlačit a Vendulka volá PA a Jendu, kterej si v kuchyni připravuje kimchi v domnění, že to bude ještě dlouho trvat...A tak jsme za chvilku v koupelně všichni, včetně Loly, která chce jít strašně za mnou, ale musí ještě vydržet... Polívá mě vodou a dává na mě okvětní lístky růží… PA se ptá, jestli chci rodit ve vaně, říkám, že klidně, že ráda. Sahám si dovnitř a cítím vak blan, který po pár dalších kontrakcích praská. Hlavička sestupuje níž a já cítím každý milimetr, děsí mě to, bolí mě to, a tak hodně křičím, najednou se nedokážu vůbec ovládat, jsem celá zatnutá, bojím se, že to nedokážu. Tohle jsem u prvního porodu omámená epidurálem a s řízeným tlačením vůbec nezažila, a tak jsem překvapená, vyděšená. Hlavička je teprv na začátku, víc už prostě nemůže projít, todle nezvládnu. Rychle střídám pozice, PA na to velmi hbitě reaguje, stále cítím její ruce na hrázi, někde pode mnou má zrcátko a ještě stíhá kontrolovat ozvy. Smekám! Když si konečně vyberu pozici, která mi vzhledem k omezeným prostorám vany vyhovuje nejvíc, tedy jakýsi dřep, Jenda leze za mnou, sedá si na kraj vany a nabízí mi podporu. Jsem celá zatnutá, nedokážu se uvolnit mezi kontrakcemi, mám strach. Bojím se pohnout, a tak si nechci ani sáhnout na hlavičku. Křičím a říkám, že to nezvládnu. Vendulka se mi podívá do očí a říká, že to zvládnu, že jsou tam se mnou a že to dám. Dává mi čuchnout k rozmarýnu a ten mě opravdu nakopne! PA s Vendulkou mě pobízejí, ať dávám energii dolů, ne do křiku, ať se uvolním. A tak si po chvilce vzpomenu na to co o porodech vím, uvolním napětí ve svalech a s další vlnou už nekřičím, pouštím energii dolů a nechávám své tělo tlačit tak, jak si samo říká. Je to mnohem lepší. Konečně si sahám na hlavičku a sahá si i Jenda. Zase jsou tam vlasy Cítím ostré pálení - dvě malá natržení, která během pár dnů zahojí šicí bylinky a zelený jíl. Po chvilce je venku hlavička a pak i celé miminko. PA mi ho podává, já ho okamžitě zvedám a koukám na to krásné stvoření, které vůbec nepláče a kouká na nás. Je to holka Takže ještě nevíme, jestli to bude Gaia nebo Maya Narodila se přibližně ve 14:30, takže docela rychlovka! Lola jde za mnou do vany a vítá se se svou sestřičkou. Oxytocinu je všude plno, Jendovi i Lole oči úplně září. Po chvilce PA potřebuje, abych vylezla z vany, abychom viděly jak moc krvácím. Doteď jsem si nevšimla červené vody, a tak s pomocí ostatních vylézám a pozoruju, že krvácím hodně. Jakmile však vylezu na postel, vychází placenta, a tak jsme klidnější a krvácení ustává. PA mě krmí špagetama, abych mohla dál v náručí držet miminko, a já zas zírám co všechno pro ženy dělá a jsem jí tuze vděčná! Placentu necháváme napojenou na Gaiu/Mayu, přála jsem si lotosový porod, nicméně Gaia/Maya celkem pláče a placenta nám překáží, takže jí po pár hodinách s pomocí PA přepalujeme. Z placenty 3 dny piju koktejl (a že to teda funguje!!!) a ze zbytku nám PA připravuje kapsle a tinkturu.
Druhý den ustupuju Jendovi a volíme jméno Maya
Děkuji úžasné PA, Vendulce, Jendovi, Lole i sobě, že jsem se dobře připravila a mám tak z porodu krásný a obohacující zážitek na celý život :)
Comments